Antonio Benito z Portugalska: Jak jsem se z průvodce turistů stal i sám poutníkem
Antonio Benito je z Lisabonu v Portugalsku a je vedoucí turistické agentury „Gran Invasion“.
Na 40. výročí mariánských zjevení přivedl skupinu 64 portugalských poutníků. Toto je jeho první pouť do Medžugorje po pouti na Slavnost všech svatých v roce 2019. Připravovali se, že přijedou na loňský Mladifest s 90ti mladými, ale nebylo to možné, a tak to bylo i nadále až 4 dny před touto cestou se jim ozvala letecká společnost Lufthansa, že nyní mohou jet. A vydali se na cestu na vlastní zodpovědnost, protože od nich žádali i potvrzení, aby mohli vystoupit ve Splitu, a to neměli. Doufali v Pannu Marii a podařilo se jim přijet.
Se svojí turistickou agenturou Antonio organizuje poutě a cesty na různá náboženská a turistická místa ve světě. Přes putování do mariánských poutních míst chce ve skutečnosti dojít k Ježíšovi, růst a formovat se ve zralé víře. Ne s cílem hledání zázraků nebo uspokojování zvědavosti, ale s cílem najít poselství, která Panna Maria dala na každém tom místě pro tamější lid nebo pro celý svět, a to v určité době. A také si přejí odhalit co Panna Maria teď, v tomto okamžiku chce říci každému z nich a ne jen přijít a žádat, aby jim splnila nějakou jejich prosbu.
Pro Antonia je Medžugorje jako nějaký souhrn všech ostatních míst zjevení: Poselství Panny Marie zde jako by sjednocovala všechno k čemu Panna Maria už dříve během staletí na jiných místech zjevení vyzývala: k obrácení, k modlitbě, k pokání… „Ale tady to Panna Maria všechno vkládá do srdce – protože medžugorská spiritualita je spiritualitou SRDCE! Není duchovní cesty bez srdce!“ - zdůrazňuje Antonio – a pokračuje: „Prožíváme dobu ve které máme pochopit Boží plán s námi! A vidíme jak Panna Maria tady žádá, abychom všechno co děláme, dělali srdcem. Ne jen slovy, ne povrchně. Máme být upřímní, jednat srdcem.
Je zajímavé, že i mnohé „eucharistické zázraky“ které se dějí teď jako dříve, když se hostie proměňuje v maso, projevují, že se nejedná o obyčejné maso z kterékoli části těla, ale jedná se o část lidského srdce. Tedy, Ježíšovo srdce se dává pro nás při každé Eucharistii! A to je Medžugorje. Srdce, které se má dávat druhým!“
Antonio se vyjádřil: „Já organizuji poutě i do jiných poutních míst ve světě, ale preferuji a nejraději vodím poutníky do Medžugorje, protože jsem se tady i já sám nejvíce změnil. Na počátku svého působení jsem byl spíše světský turistický pracovník, pro kterého bylo důležité jen uspokojit klienty, poskytnout jim vzrušující cestování typu safari v Africe, fotbalovou podívanou v Brazílii… ale pomalu, jak jsem stále více přijížděl do Medžugorje, to ve mně probouzelo touhu, abych lidem nabídl pravou radost! Pochopil jsem, že když mi Pán dal tu milost, abych pochopil co opravdově naplňuje lidské srdce, že to není jenom pro mne, ale že o tom mám podávat svědectví i druhým, a to v pokoře.
Přivádím na poutě rodiče, kteří už nevědí jak mají vychovávat nebo zvládat svoje děti, kněze, kteří ztratili žár víry. Rodiče tady získávají světlo pravdy, a kněží chápou, že jsou důležití v Božím plánu spásy a obnovení ve svém kněžském povolání se vracejí do svých farností.“
Tohoto roku, jestli všechno půjde po pořádku, plánuje Antonio ještě další poutě do Medžugorje až do 1. listopadu. Poutě z Portugalska jsou mnohem komplikovanější než např. z Itálie. Musí letět z Lisabonu do Monaka, a dále z Monaka do Dubrovníku a potom autobusem do Medžugorje.
Antonio se nebojí o budoucnost poutí, on myslí, že zájem o poutě vzrůstá, protože lidé jsou unavení z falešného luxusu. A opakuje: „Já jsem organizoval VIP zájezdy, na různá exotická místa s „nezapomenutelnou zábavou“ jak je uváděno v reklamách… Ale všiml jsem si, jak lidé z takových cest odjížděli prázdní. Mnohokrát jsme spali v překrásných hotelech, ale lidé měli smrt v očích, neměli žádnou radost. Teď vidím více radosti u těchto poutníků, kteří se potí a vzdychají při výstupech na Kopec zjevení a na Križevac, protože objevují zcela nový smysl života a živou, praktickou víru, kterou je možné žít v současnosti.“ – uzavřel svoje svědectví Antonio Benito.
(Rozhovor vedla Paula Tomić)