Když jsem byl na Slovensku, před kostelem v Bratislavě, řekla mi jedna mladá Slovenka: „Já jsem jedna z těch, kteří se obrátili v Medžugorji!“
Její rodina, nikdo z jejích blízkých v Boha nevěřil a ani jí k tomu nevedli. Nikoho z nich nezajímalo nebe, ráj, peklo... Bylo pro ně důležité mít co jíst a pít, užívat si tento život.
Vracela se od moře a zastavila se v Medžugorji. Stačilo jen několik hodin, aby se z ní stala úplně jiná osoba. Tady se vyzpovídala. Přestože její rodiče v Medžugorji ještě nebyli, pokračovala, jsou z nich jiní lidé. Po ránu se modlí, čtou Bibli, chodí na mši svatou, zpovídají se. Žijí jako praví katolíci.
To je Medžugorje! To je milost Boží! Tedy, když pochopím, že je obrácení milost, kterou mne Bůh obdarovává, abych přijal Boha jako svého Stvořitele, jako svého Spasitele, abych Mu přenechal první místo ve svém životě, mohu říci, že jsem na cestě obrácení, že jsem obrácený člověk...
(Fra P.Lj. – medjugorje.info)
