Probíhá 32. MLADIFEST - Ježíš chodí po moři lidského života
Od 1.8. probíhá v Medžugorji za vysoké účasti již tradiční modlitební setkání mládeže z celého světa MLADIFEST, jehož program můžete sledovat v přímém přenosu. Tlumočí se na více frekvencích než každodenní večerní modlitební program, ale nejsou všechny přenášeny internetem do světa. Podle mých dostupných informací je českých poutníků asi stovka. Tlumočím do češtiny. Střídáme se s Katkou Čurkovičovou, manželkou Gorana. Protože jsem i osobně přivezla účastníky Mladifestu ve svém velkém autě a je potřeba se připravovat na každodenní překlady na Mladifestu, trochu jsem se odmlčela s aktualizacemi těchto stránek a mohu zejména vám, kteří nesledujete program ON-LINE, nabídnout první text z Mladifestu ke čtení. Postupně budou přibývat...
JEŽÍŠ CHODÍ PO MOŘI LIDSKÉHO ŽIVOTA
3.den programu 32.Mladifestu večerní mši svaté předsedal Tadeusz Wojda, arcibiskup Gdanska - jehož homílii zde uvádím v plném znění - za koncelebrace biskupa Guida Gallese a dalších 346 kněží. Prostřednictvím internetu program Mladifestu podle dostupných informací sleduje čtyři a půl milionu přihlášených adres.
1. Před několika roky, při příležitosti mého biskupského svěcení, jsem dostal nějaké dary. Jeden z nich upoutal moji pozornost. Byl to malý obrázek znázorňující obsah dnešního evangelia. Autor zachytil ten okamžik po ztišení Galilejské moře. Je na něm vymalovaný Ježíš jak vstupuje s učedníky na loď. Plachty stažené na polovinu, učedníci vypadají jako zkamenělí. Zírají na něco neočekávaného. Všichni hledí na Ježíše.
Na jejich tvářích se mísí tíseň s překvapením, a možná i s nevyslovenou otázkou: kdo jsi. Temné barvy obrazu zvyšují dramatičnost noci a nebezpečí právě prožitých okamžiků. Do této atmosfery noci, obklopené září světla, vstupuje Ježíš. Všechno znovu vypadá normálně a pokojně, kromě tváře a srdce těch na lodi. Ale Ježíš jim přináší světlo, které označuje nový den, novou naději.
Líbil se mi tento obraz, protože je inspirující. Stále ho mám před sebou. Často, když usednu ke svému pracovnímu stolu, abych pracoval, dívám se na ten obraz a na okamžik se zamyslím: kdybych byl já v té lodi, za těch okolností noci a bouře ... Jak bych reagoval, když bych viděl Ježíše jak se přibližuje? Jestli bych ho poznal nebo bych i já vykřikl - přízrak? Jestli bych měl odvahu jako Petr zvolat: "Pane, jestli jsi to ty přikaž mi, abych přišel k tobě po vodě!"
Hledám odpovědi na otázky, které mne napadají, a potom se ptám: potřebuje pravá víra taková znamení nebo by víra měla být plodem důvěry v Ježíše? Je ještě jedna věc, která mne povzbuzuje k úvaze: tento obraz ve mne nikdy nevyvolal pocit strachu nebo hrůzy ... Možná proto, že je v centru Ježíš a On s sebou stále přináší mír.
2. Výjev popsaný v dnešním evangeliu je ještě významnější, když na něj hledíte v kontextu událostí celého dne, které učedníci zažili. Byl to velmi mimořádný den: den rozmnožení chlebů a ryb, aby se nasytilo veliké množství lidí, které následovalo Ježíše. Evangelista připomíná, že tam bylo 5000 mužů, nepočítaje ženy a děti. Tedy mohlo tam být 20 a možná i více tisíc lidí. To není zrovna malé město! Všichni následovali Ježíše, žíznili po jeho učení.
Když ustaraní učedníci viděli, že se blíží večer, navrhli Ježíšovi, aby propustil zástupy: "Propusť ty lidi, ať jdou do vesnic a koupí si něco k jídlu." Jejich ustaranost byla ještě větší, když jim Ježíš odpověděl: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst.“ Udiveně odpověděli: " Nemáme tady nic kromě pěti chlebů a dvou ryb". Když viděl jejich slabou víru, pohlédl Ježíš na nebe, vyslovil požehnání, pak lámal a dával chleby učedníkům, a učedníci zástupům ... Chlebů a ryb neubývalo, a oni se ptali jak je to možné a kdo je ve skutečnosti Ježíš!?
Toto zázračné rozmnožení chlebů a ryb se hluboce vrylo do vědomí učedníků. Hledali rozumné vysvětlení toho co se stalo, ale zbytečně. Cítili se být ztracení a chtěli se právě ptát Ježíše, ale On je hned přinutil, aby vstoupili do lodě a aby přepluli na druhou stranu. Vstoupili, ale nejistí, s vědomím, že Galilejské moře může být v noci neklidné a nebezpečné. Dobře je znali. Kdoví kolikrát je překvapila bouře na tom moři ...
Ze všech sil veslovali, ale loď se jen pomalu pohybovala vpřed hnána vlnami a větrem, který foukal v protisměru! Evangelista neříká co si myslili nebo říkali, a nechává na naší fantazii, aby odpověděla... Můžeme si jenom představovat.
Pro učedníky byl tento den velmi významný i když mu ještě plně nerozuměli. Byla to pro ně lekce pokory a víry. Nejdříve udělal velké znamení rozmnožení aby rozuměli, že jim dává pokrm, který povzbudí a posílí jejich víru.
Tu jejich víru, teď vystavuje zkoušce uprostřed jezera a vln. Od nich se ne očekávalo nic kromě projevu víry, víry a důvěry. Přál si snad, aby pochopili, že by k nim nemohl být lhostejný potom co rozmnožil chleby a ryby, aby nasytil tolik lidí? Často, když se musíme vyrovnávat s podobnými zkouškami, rozmlouváme s Bohem, je nám těžké je přijmout, vzdorujeme, odmítáme je a tím se zříkáme možnosti, aby naše víra rostla a uzrávala.
3. Přitom víra vyžaduje, abychom se vzdali uvažování lidským způsobem, abychom se oddělili od všech neužitečných věcí tohoto světa, abychom se úplně spoléhali na Ježíše. Každý potřebuje takový vnitřní přechod na druhý břeh, kde nás čeká Ježíš víry, Ježíš úplné důvěry, kde více od racionálního vysvětlování, existuje potřeba přijmout vůli Boží, s vědomím, že Ježíš nám přeje jenom dobro, a aby to potvrdil dal svůj život na kříži za nás.
Kardinál Robert Sarah, se kterým se v těchto dnech máme příležitost setkávat zde v Medžugorji, se s námi podělil o jedno krásné zamyšlení, vysvětlujíc co je to víra. On říká: „Víra je přát si to co si přeje Bůh, milovat to co miluje Bůh, a to i když nás to vede na kříž. Ve víře, je Bůh moje tvrz, můj hrad a moje pevná skála. Jeho slovo mne nemůže klamat, ani zklamat. Důvěra křesťana spočívá v úplné odevzdanosti věčné Kristově věrnosti. Může se stát, že situace začne být těžká, že bouře ohrožují náš život, že bouře zničí každou lidskou podporu, ale Ježíš zůstává stále s námi. "(Kard. Robert Sarah, Nicolas Diat, Bóg albo nic. Rozmowa o wierze, Wydawnictwo Sióstr Loretanek, Warszawa 2016., s. 288 -289).
4. Abychom měli takovou víru, je potřeba vydat se na cestu po moři, kde se setkáváme s vlnami násilí a zla, které silně bijí, kde člověk prožívá bezmocnost a slabost vůči větru nepochopitelných a tíživých událostí, kde se potřebuje vyrovnávat s množstvím úkolů a výzev, které v nás vyvolávají strach a hrůzu.
Je mnoho podob strachu, úleků a tísně, které na nás občas doléhají: strach z Boha nebo budoucnosti; strach, aby nás neovládlo zlo, hřích, nenávist; strach když ztrácíme smysl života. Tehdy prožíváme zklamání a všude vidíme zlé duchy ...
V takových situacích musíme pochopit, že nejsme sami. On je s námi. Když se musíme vyrovnávat s vlnami a větrem protivenství, On nad námi bdí, podporuje nás a provází svojí modlitbou. Naše bezmocnost nás vrhá do Ježíšova náručí a rodí v nás vědomí víry. Dělá nás zodpovědnějšími za svoje jednání a rozhodnutí. Působí, že si uvědomujeme, že bez něj nemůžeme nikam odejít, že se budeme muset vždycky rozhodovat jestli budeme dále žádat o jeho pomoc nebo se vrátíme zpět a budeme se spokojovat s tím co jsme už dosáhli a co nám umožňuje, abychom splývali s mentalitou tohoto světa… Měl by náš život být takový!?
5. Od nás, věřících, Ježíš očekává svědectví víry, pevné, rozhodné víry, víry, která se nebojí hrozících vln nebo protivětru! Ježíš od nás očekává víru, která je důvěrou, že On nás neopustí, zejména když protivítr začne ohrožovat stabilitu naší lidské lodě, víru, že On je stále s námi. Jestli dopustí překážky, to je proto, že je potřeba ještě naší víru pročistit, posílit a prohloubit. Ano, jestli to On považuje za potřebné bude vždycky moci zmírnit vše co nám hrozí. Ježíš je věrný a nedopustí, abychom prožívali potíže přesahující naše síly. Se zkouškou dává i východisko, abychom jí mohli vydržet. (usp. 1 Kor 10,13).
Problém je v tom, že Ho nemůžeme vždycky poznat, když k nám přijde. Namísto hrůzy a nářků, bychom se neměli stydět požádat jako Petr: ""Pane, jsi li to Ty, přikaž mi abych přišel k Tobě po vodě!", nebo ještě víc: Pane, zachraň mne, Pane, posilni moji víru. Potíže působí, že víra roste, ale teprve, když svůj pohled zaměříme na Ježíše Krista a uděláme Mu místo ve svém srdci.
6. Dnešní evangelijní úryvek nás proto učí jedné zásadní věci: abychom znovu vložili svoji důvěru v Pána Ježíše a měli pevnou víru! Poprosme proto Ježíše, aby rozmnožil naši víru, abychom v těžkostech z zkouškách měli v Něj plnou důvěru a nepletli si Ho s přízrakem ... Ježíši, prosím Tě, upevni naše kroky, a když naše víra zeslábne, vztáhni svoji ruku k nám, jako k Petrovi, a buď naším spasitelem. Amen.