Svědectví Artura, který byl zázračně uzdraven v Medžugorji
Nikdo nemůže přesně potvrdit, kolik se stalo zázraků a zázračných uzdravení od doby, kdy se v medžugorské farnosti dětem zjevila Panna Maria.
V Medžugorji jich je přihlášeno více než šest set. Přihlášená jsou uzdravení od nejtěžších nemocí až po zmizení viditelných ran a podobně. Mezi těmi mnohými uzdraveními jsou i podrobně prozkoumána a vědecko-teologicky zpracována uzdravení, takže není důvod k pochybnostem o jejich nadpřirozeném charakteru. Jedno z takových nevysvětlitelných uzdravení prožil i jedenapadesátiletý Američan Arthur Boyle z Hinghama u Bostonu, který měl krok ke smrti. Onemocněl rakovinou ledvin a potom se ta nemoc rozšířila i na plíce. Lékaři ho již přestali léčit a předpovídali mu blízkou smrt.
„V roce 1999 mi určili diagnozu - rakovina. Nejdříve jsem měl rakovinu ledvin a byl jsem operován. Odstranili mi jednu ledvinu. Byl i názoru, že operací se všechno vyřeší. O osm měsíců později jsem šel znovu na prohlídku a lékaři mi našli tři nádory v pravém plicním laloku. Dávali mi méně než 5ti procentní naději, že to přežiji. Nemohlo pomoci žádné ozařování ani chemoterapie... Zbývala jedině operace, odstranění pravého plicního laloku.
V té době se mě můj nejlepší přítel zeptal jestli jsem už slyšel o Medžugorji. Vzpomněl jsem si, že už před deseti roky moje dcera, která studovala medicínu přinesla knihu z Medžugorje s názvem „Medžugorká poselství“ a dala ji své matce, mojí ženě. Moje žena četla poselství, ale já jsem tomu nevěnoval zvláštní pozornost. A potom co se mne přítel ptal na Medžugorje, přišel jsem domů a ptal jsem se své ženy: „Co je to vlastně Medžugorje? Ona mi řekla vše o tom místu modlitby, lásky, míru, uzdravení...
Za týden jsme my tři já, muž sestry mé ženy, Kevin Gill a přítel Robert Griffin - nasedli do letadla a přijeli do Medžugorje.“
Po dlouhé cestě Arthur s těžkou rakovinou plic odchází hned po příjezdu se svými přáteli do kostela sv.
Jakova na večerní mši svatou. Kostel byl přeplněný a on s ostatními se tam modlil růženec. Mezi desátky růžence se zpívalo Ave Maria. Dojímalo ho, když viděl, jak všichni společně od srdce zpívají. To ho svým způsobem pozvedalo. Další den šel s přáteli ke zpovědi . Našli kněze, který, jak říkali, byl mimořádně vstřícný. Když Arthur dokončil svoji zpověď, všechna depresivnost a stísněnost z něj vyšla. Byl jako nový člověk. Potom odešli k medžugorskému zlatníkovi a tady shodou okolností narazili na vizionářku Vicku. (společně vyfotografováni, Arthur je vpravo). Potom co jí vyprávěli o Arthurově nemoci se Vicka nad ním modlila. A tehdy zažil velmi důležitý, silný zážitek. Potom se rozhodli vystoupit na horu Križevac.
Mír z Medžugorje
Byl deštivý den. Když jsem vystupoval vzhůru, byl jsem unavený a cítil jsem silné bolesti a měl jsem pocit, že je mi stále hůř a hůř... Velmi mne bolelo na prsou, jako ještě nikdy. Vystoupili jsme na vrch. Byli jsme jenom my tři na hoře Križevac. Modlili jsme se z celého srdce, aby nám Bůh odpustil všechny naše hříchy a pomůže mi, abych se uzdravil. My tři dospělí mužové jsme se s pláčem modlili... Potom jsem zavolal mobilem ženě, protože jsem měl pocit, stejně jako moji přátelé, že se se mnou něco podivného děje a skutečně stalo právě na kopci Križevac. Ona mi řekla, že je domluvena, že čtyři dny po návratu z Medžugorje bude operace odnětí pravé plíce. Požádal jsem ženu, aby se zeptala lékařů, jestli by mohli, až se vrátím do Ameriky, ještě jednou před operací všechno prohlédnout, aby viděli jestli je něco nového s mým stavem. Aby to vše zorganizovala, jestli je to možné. Sekretářka lékaře, který měl provádět operaci mi zanedlouho telefonovala a řekla: „Pane Boyle, my víme, že jste v Medžugorji a víme i proč. To je krásná věc. Ale vy máte rakovinu a ta nezmizí, věřte mi. Buďte si jist, že budeme muset přistoupit k té operaci.“ Po té odpovědi se moje žena obrátila na dalšího lékaře. Když jsem přišel domů všem jsem říkal: Bůh mne uzdravil. Uzdravil jsem se v srdci. Duchovně jsem se uzdravil. Všechno co jsem měl v sobě zkaženého a nezdravého, jsem zahodil v Medžugorji při zpovědi. Vyprávěl jsem jim všechno, co se mi stalo v Medžugorji, a tím způsobem jsem jim vysvětlil, co jsem jim říkal na samotném počátku. Mír byl, když jsem mluvil. To je ten mír, který jsem přinesl z Medžugorje. A vše to, co jsem řekl později, se potvrdilo, když jsem přišel k novému lékaři, aby mi udělal nové nálezy.
Odešel jsem tedy k tomu novému lékaři na kterého se obrátila moje žena a přinesl jsem mu staré a nové snímky. Řekl, abych pět minut počkal a pak mne pozval do své kanceláře. Škrabal se na bradě a vypadal podivně. Řekl mi, že rakovina prostě zmizela. Už tam není. Obvolali jsme všechny lékaře, i urology, kteří měli být při operaci a informovali jsme je o tom. Všichni to přijali přes všechen velikým údiv.
A 14. září, když se podle tradice slavila mše svatá na Križevcu, místo, abych šel na operaci při které mi měla být odstraněna pravá plíce, šel jsem si zahrát golf s Kevinom a ostatními přáteli.